Sport ›  Běhání ›  Závody ›  Běžec Vysočiny › 

Půlka v Novém Veselí

Buck the Bug
Tato neděle se povedla z mnoha důvodů. Konečně jsem dodržel slovo a zúčastnil se Běžce Vysočiny, potkal jsem osobně běžce, které jsme znal jenom jako nickname z 4a, počasí se mimořádně povedlo a hlavně jsem snad poprvé zaběhl závod, se kterým mohu být skutečně spokojen! :)
Příprava na Veselí byla také mimořádná (ne vždy v dobrém slova smyslu). Výjimečně to nebylo spontální rozhodnutí v předvečer závodu, ale o účasti jsem byl rozhodnut minimálně dva měsíce dopředu. S Hejkalem jsem byl domluvený, že se určitě zúčastním závodu BV. A protože Veselí je snad jediný závod, který není v pátek, bylo rozhodování velmi snadné. Dalším specifikem přípravy byla sama příprava. Hlavně tím, že se konala! ;) Volný květen byl skvělou příležitostí konečně naběhat nějaké rozumné objemy. Byla to ovšem také skvělá příležitost, kterak si nějakým způsobem ublížit. Poslední den měsíčního flinku jsem si dopoledne dal dvacítku, při níž mne lehce píchlo v pravém kolenu. Nic toho nedbaje a odhodlán splnit slib, že půjdeme večer společně běhat, jsem po 3 kilometrech zjistil, že skutečně bolest je obranným mechanismem před zraněním. Od toho se pak odvíjel zbytek přípravy - běhat se dalo, ale na 2hodinové výběhy to nebylo. Naštěstí jsem si konečně přivezl kolo a tak jsem se neflinkal úplně.
Jako správný traged věnuji mnohem více času studiu teorie než samotnému běhání. Obohacen mnoha novými informacemi jsem se jal je přetvořit ve znalosti. (Ano je to naražka na schéma z první stránky každých skript informatiky ;)) Experiment zahrnoval snahu konzumovat poslední týden hlavně "správnou" stravu - těstoviny, rýže a eliminovat kofein (to bylo náročnější než celý půlmaraton). Na ráno před závodem a samotný závod jsem si připravil ionťák, silný kafe, carbosnack a kofolu. No nebudu napínat, přežil jsem to! Ale ještě budu muset zapracovat na "timingu", abych se nemusel posledních 3,5km těšit hlavně na pisoár. Ale možná i to pomohlo ...
O samotném závodě bohužel nemohu podat tak podrobnou zprávu, jakou jistě připraví Luboš. Jednak si ani tolik detailů nepamatuji a taky asi nejsem takový bojovník. Mým jediným soupeřem jsem já sám a má přirozenost, která by si raději lehla někde do škarpy. :) Jako cíl jsem si stanovil čas 1:50, ale tajně jsem si myslel na lepší. Do samotného závodu jsem šel s tím, že zkusím běžet v tempu zhruba 5min/km.
Těsně před startem jsem se pozdravil s novými tvářemi a vyslechl organizátora, po jehož popisu trati jsem se začínal bát, že se určitě ztratím! Zkušební výstřel byl jistě dobrý žert a nevyděsil, evidentně, jenom mě. :) Po skutečném startu jsem se snažil nezblbnout, ale ani nezůstat na úplném nakonci. Představa, že bych se mohl chvíli držet za Lubošem, se ukázala zcestná po pár metrech. Už na hrázi jsem ho skoro neviděl. Když jsem vyběhl na silnici, opět mne překvapil dlouhý had přede mnou. Už bych si mohl zvyknout, že chumel na startu klame. Snažil jsem se běžet hlavou a opakoval jsem si, že musím šetřit koleno a že jsem skoro 14 dnů neběhal. O to větší zděšení příšlo přesně na první kilometru, kdy jsem ucítil píchnutí v koleně. Napadaly mne skutečně černé myšlenky. Naštěstí se to nezhoršovalo nebo začaly působit přirozené "drogy". Podruhé jsem znejistěl, když jsme vyběhli z lesíku do aleje. Předpoklad, že bude stín, se ukázal jako lichý. Rozpačitost vydržela až do Újezdu, kde zcela spontálně povzbuzovaly děti i dospělí. Což asi každého normálního amatéra potěší, ale o tom později. Důležitější však bylo, že za obrátkou, resp. za občerstvovačkou, jsem chytil "druhý dech". Konečně jsem se trochu rozběhl a začal si běh užívat. Zkontroloval jsem, že jsem definitivně setřásl běžce, který celou dobu za mnou chrchlal a tahal to až z paty. :((( Několikrát jsem se ujišťoval, že to není "náš" pražský usoplenec (Homer ví). Cestou zpět do Nového Veselí jsem pomalu doběhl paní, která běžela zhruba mým tempem, možná o málo rychleji. Snažil jsem se jí držet. Při seběhu k rybníku mne zaskočil můj "doprovodný tým", který jsem nečekal tak daleko od startu, a navíc jsem se rozběhl ke špatnému kraji. Místo předávky se ukázalo jako ideální. Než jsem doběhl k občerstvovačce, měl jsem většinu "kofily" v sobě a mohl jsem ji spláchnout.
Buď mi dal cukr a voda křídla nebo paní, které jsem se držel, přepálila začátek, ale rázem jsem ji pohodlně stačil a na kopci naopak už nestačila ona mně. Obecně celý druhý okruh jsem si neskutečně užíval. Běželo to úplně samo, nemyslel jsem na nohy, rozhlížel jsem se po krajině a užíval si sluníčka i příjemného větru. Dokonce jsem při seběhu alejí úplně zapomněl na předchozí obavy ze slunečního žáru. U občerstvovačky v Újezdu mne suverením způsobem předběhl LuckyBoy, o kterém jsem si myslel, že je výrazněji za mnou. To mne trochu probralo ze snění a zase jsem trochu zabral. Ve Veselí jsem opět doplnil energii a vodu a vyrazil do závěrečného kola. To už ale nebylo tak poetické. Začínal jsem cítit, že vadnu a navíc v kombinaci s větrem (který buď zesílil nebo jsem ho jenom do té chvíle nevnímal) jsem měl chvílemi dojem, že pokud zpomalím, tak budu couvat. Nikdy bych nevěřil, že to řeknu, ale spásou byl seběh alejí. Já, který nenávidím běh z kopce víc než hrachovou kaši!!!
Posledních 3,5km bylo skutečně záležitost vůle. Podle stopek to vypadalo na super čas, ale nohy spíš tak vlály půl kroku za mnou. Snažil jsem se běžet celým tělem. (Proto mne dneska taky všechno tak strašně bolí.) Malou vzpruhou je většinou v závěru závodů zjištění, že pár dalších je na tom hůř než já. Těsně před Veselím jsem se snažil povzbudit vyčerpaného běžce, aby běžel se mnou. Bohužel se nepřidal, tak jsem bojoval sám. Musel na mne být asi dost zoufalý pohled. U hráze jsem zahlédl paní Novákovou, která učila na Obchodce tělocvik, a zaměstnal jsem na chvíli mysl tím, že kdyby mě viděl "Íbrc" asi by nevěříl. Trojku jsme na střední často bojkotovali a on byl rád, když jsme to stihly za 45minut ujít. ;) Pak už jsem naštěstí byl na náměstíčku a z posledních sil jsem se snažil přidat. V cíli jsme si s Lubošem popřáli k super výkonům (1:38:20 a 1:44:47) a pak jsem se snažil už jenom doplnit tekutiny a cukry. Skutečně málo co bodne tak jako kofola. Později jsem to ještě doplnil malinovým nanukem a pivem. Snad ještě nikdy mi tak lahváč nechutnal jako včera. :)
Malou šmouhu na jinak super dni udělalo vyprávění mého "doprovodného týmu". Dostali totiž během závodu vynadáno od vítězky za to, že jí tleskali. A to prý dost důrazně. :( Tak tady mi opravdu zůstavá rozum stát, ale možná je to tím, že jsem jenom hobík. Mě osobně povzbuzování potěší a pokud mi stačí dech, tak i děkuji nebo alespoň mávám. V tu chvíli se mi vybavil přenos zápasu české jedenadvacítky a hlavně jeho spolukomentátor, který byl jinak docela marný, ale v něčem pravdu měl. Říkal totiž: "Pokud na to nemáš, tak to nedělej! Hlavně když na to nemáš psychicky!" Ačkoliv ji na behej.com dneska vychvalovali, pro mne to už navždycky zůstane nafoukaná primadona! :((((
Jinak se samozřejmě těším na příští rok a případně na další závody BV, pokud by vyšly na víkend!

Souhrn:
  • trať - 21,1km
  • čas - 1:44:47
  • tempo - 4:58
  • HR - 175/189/3%aerobně
  • mezičasy jsem si už vlastní nešikovností smazal, ale byly vyrovnané +/- 35min
  • umístění v kategorii - obvyklé 7. místo od konce!! (jinak 22.)
  • umístění celkově - 65.
  • hodnocení: max. spokojenost (metodou coby-kdyby rezerva jedna max jedna a půl minuty)

Aktualizace - pár obrázků ...
thumbPICT0163.JPG thumbPICT0164.JPG thumbPICT0166.JPG thumbPICT0168.JPG thumbPICT0183.JPG thumbPICT0187.JPG thumbPICT0189.JPG

A další aktualizace a další fotky, tentokráte oficiální:

 Sport  Běhání  7 Komentáře Buck the Bug, June 25th, 2007



Aktuální články

Aktuální komentáře

Kategorie

Linky

RSS blogu

Podporuji

Behej.com
Running Training Log
Opera, the fastest and most secure web browser Connectria.com

Reklama


Evidence