Sport ›  Běhání ›  Závody › 

Žebrácká pětadvacítka

Buck the Bug
Skoro s týdenním zpožděním zkusím sepsat pár střípků z opravdu pěkného závodu v Žebráku...
O tomto běhu jsem se dozvěděl spíše náhodou zhruba před 2 měsíci, když jsem hledal na 4u behej.com nějaké informace o Kladně. V rok starém threadu byla zmínka, že Žebrák může být výborná příprava před zářijovým maratonem. Po několika pokusech o nalezení rozumného spojení do Žebráku jsem pustil myšlenku na účast z hlavy. Pár dnů před samotným závodem však staré vlákno v diskusi znovu ožilo a objevila se dokonce nabídka na svezení... :) O veselém zpestření srazu se zmiňuje sama Kaaczka, která se na Kladno připravuje ve  výrazně serioznějším duchu. Však taky na trati jsem ji vlastně ani nezahlédl. :)  
Atmosféra před závodem byla opravdu příjemná, ale i netradiční. Kousek od registrace byla pouť (nevím, jestli je běh pořádán jako součást pouti nebo naopak pouť je doplněk běhu), u startu stál stánek Pavla Baběráda a hlavně velký počet běžců včetně kolegů tragedů. Protože jsem závod dosud neznal, čekal jsem spíše regionální, komorní závod. Určitě ne s účastí keňských běžců! Nyní jsem už moudřejší a vím, že jde o docela prestižní setkání.
Protože jsem neměl žádné velké cíle a hlavně jsem viděl obrázek s profilem trati, zařadil jsem se před startem téměř na úplný konec startovního pole. Po 2 kolech ve městě jsme zamířili vstříc kopcům a já jsem začal litovat, že jsem se přeci jenom nešel den před tím alespoň trochu rozklusat. Po týdením nicnedělání se nohám do kopce moc nechtělo, ale to se mi nechce nikdy. :) Ačkoliv jsem si myslel, že jsem téměř poslední, překvapovalo mne, kolik lidí mě ještě ve stoupání předbíhá. Malá duševní vzpruha příšla kousek od značky pátého kilometru, kde skupina fanoušků hlasitě povzbuzovala, troubila a zvonila. Na samotné metě mě skoro zaskočil mezičas těsně pod 30 minut, neboť jsem tipoval, že běžím v tempu hodně přes 6, spíš k 7 minutám. Ačkoliv se většinou oklepu po zhruba půlhodince, trápení tentokrát trvalo zhruba ještě dalším deset, možná patnáct minut. Cesta se trochu srovnala, běželo se sice ještě po silnici, ale už v podstatě lesem. Konečně jsem se začal přibližovat běžcům, kteří mi to v prvních kopcích tak suveréně nandavali.
Dál už to mělo na poměrně dlouhou dobu stený průběh jako vždy. Vyhlédl jsem si někoho, s kým bych mohl chvíli běžet, ale když jsem k němu konečně dotáhl, zjistil jsem, že jeho tempo je o fous pomalejší než jaké zrovna potřebuji ... Příjemným překvapením byl pak pohled na mezičas, když jeden z organizátorů hlásil, že jsme 200 metrů za polovinou. Hodinky ukazovaly něco okolo 1:12:00. I když jsem jako oficiální cíl prezentoval pouhé dokončení, měl jsem v hlavě i velmi hrubý časový cíl. Ten jsem odvozoval od tempa maratonu za čtyři, tj. přibližně 2:22:00, což se zdálo v tu chvíli docela realistické.
Kousek před 15. kilometrem jsem doběhl kolegu trageda, od kterého jsem dostal cenné informace ke zbytku trati a radu, abych doplnil na občerstvovačce energii, protože před cílem nás čeká ještě stoupání. I když jsem napřed neměl vůbec chuť, nakonec jsem se přemohl a vymáčkl do sebe skoro celý gel a pořádně se napil. Myslím, že mi to nakonec docela bodlo. Na dlouhý seběh jsem se těšil, ale měl jsem i trochu obavy z toho, co na to kolena. Naštěstí se zase tak moc o slovo nehlásily a já měl podobný pocit jako ve Veselí - že snad začnu mít seběhy rád. Pozic jsem cestou dolu moc neposbíral, ale myslím, že jsem nahnal docela dost času. Přeci jenom jsem pár běžců předběhl, ale největší zážitek byl, když paní z "cizozemské" skupiny zastavila u škarpy a začala trhat hrušky. :)
Kousek před cílem, kde se trať definitivně lámala do závěrečného stoupání, mne předjel pilot dřevěné drezíny, který úpěnlivě brzdil patama. Myslím, že musí mít mnohem větší spotřebu bot než většina běžců dohromady! ;)) Nicméně závěrečné stoupání nebylo zase tak strašné, jak jsem se bál, a s vypětím všech sil jsem se dokonce pokusil v cílové rovince ještě zabrat. Výsledný čas 2:15:39 byl opravdu příjemným překvapením.
Snahy o vyklusání jsem po pár pokusech vzdal, protože mě nohy už moc neposlouhaly. Záležitost společným sprch si děvčata možná moc berou, protože kombince studené vody, absolutního vysílení, odkrvení hlavy i všeho ostatního, zajišťovala absolutní bezpečnost. :) Myslím, že mnohem větší vzrušení vzbuzovala představa oběda a piva, které na nás čekalo ve školní jídelně.
Pak jsme už jen skoukli vyhlášení výsledků, popovídali si a zamířili zpět ku Praze ...

Souhrn:
  • trať - 25km
  • čas - 2:15:39
  • tempo - 5:25
  • HR - 167/183/43%Ae
  • umístění - 108. ze 150 (v kategorii 51. z 61)
  • výsledky na beh.cz
  • obrázky ze závodů od kolegů z fóra - dvorka a koyama
  • hodnocení: velmi pěkný závod, s výsledkem jsem spokojen a navíc mám parádnické červené tričko! ;)

 Sport  Běhání  0 Komentáře Buck the Bug, August 18th, 2007



Aktuální články

Aktuální komentáře

Kategorie

Linky

RSS blogu

Podporuji

Behej.com
Running Training Log
Opera, the fastest and most secure web browser Connectria.com

Reklama


Evidence