Hodiny tikaly velmi nahlas. V místnosti bylo téměř absolutní ticho. Všichni čekali, až to začne…
Potily se mu ruce. Byl nervózní. Následující minuty, možná hodiny, rozhodnou o jeho budoucnosti. ‚Neprovedl jsem nic tak strašného!‘ letělo mu hlavou. ‚Naopak, je to to nejlepší, co v současnosti existuje. Jiná řešení by přeci nedávala smysl!‘ Přemýšlel o tom, jestli je opravdu zločin porušit zastaralá pravidla a zákony. Jeho mysl introvertního revolucionáře mu dávala stále stejnou odpověď.
Do improvizované síně vstoupili ti, kteří měli vynést verdikt o jeho vině či nevině a také o případném trestu. Většinu z nich znal velmi dobře a mohl tedy odhadovat, kdo z jich se přikloní na jakou stranu. Předsedou senátu však byl muž z diplomatických kruhů samotného ministerstva. A proslýchalo se, že ministerstvo požaduje exemplární trest.
Chvíli trvalo, než se všichni usadili a připravili si před sebou podklady. Člověk z ministerstva výrazně gestikulovat a dával ostatní najevo, že by se mělo začít. Poklepal si dokonce na hodinky a ze rtů se mu dalo odečíst, že na to nemá celý den. ‚No, alespoň to budu mít rychle za sebou,‘ pomyslel si obžalovaný.
Žalobce kvapně vstal, porovnal si nervózně papíry v ruce a začal přednášet obžalobu.
„Vážený pane předsedo, sešli jsme se zde, abychom rozhodli o trestu… pardon o vině, či nevině obviněného. Provinil se proti pravidlům a zákonům, která ve své moudrosti vytvořilo samo ministerstvo.“ Úlisně pokýval hlavou směrem k předsedovi.
„Za prvé, nepoužívá primitivní typy! Veřejně obhajuje používání referenčních typů.
Za druhé, dopustil se zločinu vytvoření vlastní třídy! Jak jistě uznáte, to je zcela neodpustitelné!
Za třetí, rouhá se a čte texty kacíře Fowlera. Sám praktikuje černou magii. A to konkrétně, používáním zakázané dědičnosti.
Za čtvrté, šíří hřích mezi ostatními. Jako důkaz předkládám jeho práci, kde propaguje polymorfismus. A drze zde uvádí – cituji – ‚Abstrakce je ještě o úroveň nad intelektuálními schopnostmi přednášejících!‘
Tímto končím výčet obvinění. Jako trest požaduji bezpodmínečné vyloučení studenta z Akademie a doživotní zákaz vstupu do institucí zřízených Ministerstvem Čistého kódu.“
Žalobce se posadil a spokojeně se usmíval. Letmo se podíval na obžalovaného. Asi aby se ujistil, že trpí a že si uvědomuje hrůzu svých činů. Pak se podíval na předsedu senátu. Lehce se uklonil, úlisně se opět usmál a pokýval hlavou jeho směrem.
Slovo měl teď obhájce. Směšné bylo, že to byl učitel programování, úhlavní nepřítel obviněného.
„Obviněný student je mimořádně inteligentní a leckdy ve svých závěrech ukvapený. Nechal se svést na scestí četbou rouhačské literatury. Nehodlám zpochybňovat jeho vinu. Ta je, myslím, jednoznačně prokázána. Chtěl bych však požádat o mírnější, alternativní, trest ve smyslu ‚Žádný odpočinek pro bezbožné!‘. Navrhuji tedy, aby obviněný přepsal všechny své aplikace do pěti klasických a krásných procedurálních jazyků…“
Předseda si odkašlal, aby přerušil řeč obhajoby: „Pánové, nebude to přeci zdržovat. Máme dnes i další povinnosti. Nechte mě pomoci vám s tím spratkem! Když má tak rád bláboly o třídách a abstrakci, bude muset odteď do konce studia psát veškerý kód objektově, ale ve Visual Basicu!!!“ Rozhlédl se na obě strany, a když viděl vyděšené výrazy obhajoby i obžaloby, rovnou zvedl kladívko a se slovy, „Je rozhodnuto“ rozsudek odklepl.
Obviněnému studentovi vyhrkly slzy a padl na kolena: „Prosím, jen to ne! To mě raději vyválejte v peří a upalte na hranici!“
…
Použité motivy z výzvy:
- Postava: Netrpělivý diplomat
- Místo: Školní budova
- Téma: Žádný odpočinek pro bezbožné.
- První věta: Hodiny tikaly velmi nahlas.
- Abstraction is often one floor above you.
- Let me help you with your baggage.
- The purple choice can’t improve the fact. (Částečně – purple = talár)
Sebekriticky:
- Vtipné možná pouze pro geeky
- Na vtip dlouhé, na povídku zase chybí lepší závěr
- Nestihl jsem termín, byť většinu jsem měl hotovou dávno předem 🙁